VIDEOKAMERY.cz | Srovnání 8: TERMO nebo INSTAX

INSTAX se těší vzrůstající oblibě především nadšeného mládí. Vůči ekonomické logice to není úplně pochopitelné, ale mrkněme na téma podrobněji. Ona Ekonomie nemůže postřehnout faktor mládí vůči nadšení mít fotku IHNED, byť rozměrově jde o Mini-vizitky. Autor dnešního srovnání NEMÁ na INSTAX negativní názor, ale chce mladé nadšence upozornit na praktické i (i)racionální stránky „Objevné Modly“ fenoménu MRŇAVÝCH fotek vůči racionálnímu nakládání s kapesným… 

PROČ si hned v úvodu dovoluji zmínit finanční Logiku, hned vysvětlím. Už téměř 20 (ano DVACET) LET používá Autor dnešního Srovnání TERMOSUBLIMAČNÍ tiskárny Canon; s postupnou obměnou jejich modelů. Ekonomika je neúprosná: pohlednicový formát umí tisk snímku na centimetry čtvereční oproti INSTAX-u až k neuvěření výhodněji v poměru (Věř-Nevěř) asi 15:1. Větší formáty fotek na domácích inkoustových strojích mohou pak být dokonce ještě výhodnější, ale zpět VZHŮRU k REPORTÁŽNÍMU TISKU v terénu neboli miniaturním kartičkám INSTAX a jejich pozitivám i úskalím. Začněme u samotných FOTO-DIGI-Tiskařských strojků INSTAX a z nikoli nepřeberného sortimentu jsme vybrali k testu FUJI…

Když nebudu z logických důvodů zmiňovat velkoobchodní ceny (a bez DPH), začnu na ceně jedné pohlednicové fotky TERMO-sublimačním (TERMO- čili T) tiskem u SEDMI Kč. Bavíme se tu o míře 10x15cm, což je kvadraturou 150cm2. Oproti tomu je kartička INSTAX s rozměry stran 6,2 x 4,6 cm, tedy plošnou mírou asi 28,5cm², nejen míň než PĚTINA plochy Fotky Pohlednice, ale svojí cenou i TŘIKRÁT dražší. Jakési značně relativní částky dají součin zmíněných čísel PATNÁCTINÁSOBKU ceny za čtvereční centimetr obrázku v neprospěch INSTAX-u. V dalším průběhu srovnání se pokusím, byť nikoli lehce a s úplně čistým svědomím, aspoň trošku obhájit reportážní INSTA-tisk do terénu…

Opakovaně MUSÍM napsat ono všeříkající dvojsloví NADŠENÉ MLÁDÍ...! To je přesně ten hnací motor fenoménu, pro nějž vyznavači OPRAVDOVÉ kvality nebudou mít bezvýhradné pochopení. Naše vysmátá ratolest ve skupině stejně rozesmátých vrstevníků vidí zábavnou situaci, podává STROJ, zvedá jej ke správnému záběru, mačká ... a prakticky okamžitě vyjíždí do boku zprvu bílý štítek. Napětí houstne, radost stoupá - a na štítku se jako bájný Fénix objevuje postupné "vzlínání" kontur, barev a pak i celého obrázku. RADOST VRCHOLÍ, i když je obrázek jen jeden (o ceně se na chvíli nebavme). Jenže jak se podělíme, děcka, aha. Přece mačkáme znovu a zas a máme další a další snímky, až má svůj každý z party...    

Pokouším se vcítit do nadšení i fascinací dětí a teenagerů tou HNED HOTOVOU FOTKOU. Výrazně dražší fotka je objevným fenoménem OKAMŽITÉHO OBDIVU při pohledu na momentku. Převážně asi právě tento efekt je adrenalinovým vůči naprosto neekonomickým výdajům (viz výpočet ceny výše) po vymáčknutí chemikálií válečkem z kazety v přístroji. Ono vymáčknutí spouští v podstatě stejný proces, jako to kdysi VELMI DÁVNO vymyslel Mister Polaroid. Ještě jinými slovy se tedy udělá OKAMŽITÉ foto absolutně BEZ jakékoli možnosti korekce anebo (třeba) zapsání na paměťové médium s následným prohlížením v PC nebo možnostem editací a následného uložení nebo i vytištění LEPŠÍ fotografie…

TERMOSUBLIMAČNÍ tisk je sice výrazně levnější, ale pokud se člověk jen trošku zajímá o problém objektivně, JE komplikovanější. Přestože existují tiskárny s napájením akumulátorem, stále jde o další neboli přídavné zařízení, které má svou velikost i hmotnost a rozhodně jej nelze dát do kapsy v brašně s fotoaparátem, pokud ovšem nemám brašnu OBŘÍ. Doplňkovou logikou zmíním, že onen akumulátor je i dalším finančním výdajem a pokud budu provozovat TERMO-tisk na síť 230V, musím si třeba na oslavě přátel s grilováním stvořit doslova tiskařské pracoviště. Takový „Digitální kout“ se pak logicky a samozřejmě neobejde bez přívodu standardní nízkonapěťové sítě - těch 230V…

Vytiskněme pohlednici. Fotograf/Kameraman si na slavnostním dni u natáčení videa nebo focení udělá pauzu k
instalaci tiskárny, zapne ji a po přípravě snímku posílá fotku na tisk. To lze provést buď pomocí USB-kabelu, čtečky paměťových karet tiskárny nebo i bezdrátově (i z mobilu), podle modelu tiskárny. Pro případné detaily může použít i funkci rychlého střihu na displeji tiskárny a pak mačká povel PRINT. V mašince zahučí, fotopapír jede do stroje: po prvním vyjetí má obraz ve žluté, za druhou štací červený, potřetí už plně barevný a po poslední čtvrté „exkurzi ve stroji“ má doplněný i ochranný UV-filtr, ověřený už zmíněnými DVACETI roky výdrže (výrobce tvrdí STO LET)…

Doplňme, že celý tento proces trvá jen asi ČTYŘICET vteřin, což není oproti INSTAX-u zase tak nějak výrazně jinak,
JENŽE. Jenomže INSTAX vyjede IIHNED a budoucí fotografie se pomalu „probouzí“ od bílé barvy do jakoby vzlínajícího obrázku s postupným objevováním obrysů. Celkový čas náznaku vší krásy a kontur snímku je tak podobný výše popsané TERMO-metodě, ALE AŽ - na faktický výsledek, kdy pohlednicový formát tvořila tiskárna ze standardní fotky soudobého rozlišení (a klidně stačí Retro 15 až 20 let nazpět) a je NEPOROVNATELNĚ ostřejší neboli kvalitnější v detailech snímků (i tohle video je názorné). Přičemž musím přimhouřit obě oči nad (ne)stálostí INSTA-obrázků na denním světle, neřkuli slunci…

PROČ, PROBOHA, PROČ? Proč nenabízí výrobce za (nevelký-li?) příplatek k možnosti Okamžitého zhotovení Fotky jednoduché a (pravděpodobně?) nijak nákladné osazení elektronikou se slotem na SD kartu? A hned si odpovím sám - jednoúčelové a hlavně JEDNORÁZOVÉ focení je zjevně realizováno opravdu nejjednodušším a nejstarším principem exponování „filmu“, citlivého na světlo podobně, jako to má stará dobrá analogová fotografie, pouze s nikoli reverzní logikou barev (negativem). Fuji má v nabídce model Instax Pal s klasickým osazením „Snímač-Slot na kartu“, ale tento jednoduchý fotoaparát zase nemá "Instaxovou" tiskárnu pro okamžitý obrázek. Mrkněme se na něj blíže…

Cenově na stejné úrovni jako mašinky s přímým tiskem a podobně i ve více barvách těla jde INSTAX PAL vlastně
zcela proti logice výrazu, který si asi většina uživatelů automaticky přiřadí k možnostem rychlého obrázku přímo v terénu. Opravdu mrňavý přístroj tedy NEUMÍ žádné „chemické“ tisky à la Polaroid, ale funkčně je to klasický digitální fotoaparát. Malý 1/5“ čip CMOS doslova předpotopního rozlišení 4,9MPx má rozměry 2,9 x 2,2 mm a digitální poměr stran 2.560 a 1.920 pixel. Obrázky se tu ukládají jednak do vnitřní paměti (až pro 50 snímků) a pak na Micro-SD kartu, přičemž místo naznačení maxima kapacity karty je zde pouze údaj pro počtáře, že 1GB pojme asi 850 snímků…

Vyvrcholením komplexnosti nabídky pro rozhazovačné uživatele či jejich blízké s dárcovskou touhou je mini-tiskárna INSTAX MINI LINK2, která (v ÚŽASU cituji Web) slouží „pro vytváření kvalitních fotografií ve formátu INSTAX MINI (86 x 54mm)“, KONEC citace.  Tahle Věcička totiž stojí ještě o 20% více, než přístroje řady MINI12 a funkčně je na stejné vlně s těmito přístroji: do útrob se láduje plastová kazeta s 10-ti obrázky okamžité chemické reakce a pak uživatel tiskne, jak umí: z fotoaparátu nebo mobilu s aplikací. V podstatě podobná bude i kompaktnější myšlenka Canon ZOEMINI, ale tu si nechám vzhledem k absenci témat od našeho oboru na další samostatný článeček. HOWG. 

VÝJIMEČNĚ si dovolím dát odstavec za „Siouxské“ ukončení (mé psané) řeči. Lidstvo jde přinejmenším pár staletí
nějakým vývojem techniky … VPŘED, nikoli ZPÁTKY, že ano. Naše mozkové závity prý dnes za jeden týden zahrnou zhruba stejná množství informací, jako před 100 lety za celý život, pokud to zvládáme vnímat. A vezmu-li jen vývoj audiovizuálního fenoménu a související techniky od - dejme tomu - nástupu tranzistorů a „integráčů“ v Audio- a Video-technice, snímačů k převodu viděných scén součinně s dalšími procesory na pásky, diskety, disky a paměťové karty, máme my na grilovačce INTENZIVNÍ pocit, že INSTAX „v celé své kráse“ rozhodně NENÍ KROKEM VPŘED, sorry jako… 

Nejen pro mladé a ještě mladší čtenáře našeho-vašeho Webu sestavil Video- a Foto- nadšenec Petr Jelínek